V Hradci Králové, 7.7.2009

Dobrý den, slečno Deniso,

tento dopis píši jménem o.s. Kočičí naděje, ale i jménem svým. Jeho napsání jsem velmi dlouho zvažovala a musím říci, že ho píšu velmi nerada. Není mým zvykem zasahovat do práce jiných lidí, proto jsem nechtěla zasahovat ani do práce Vaší.

Z mailů i na dálku se známe již dost dlouho, já jsem si Vás vždy velmi vážila, obdivovala Vás a stála při Vás, mohu nadneseně říci, že často proti všem. Dokonce jsem se na Vás obrátila i s prosbou o radu – a Vaší radou se řídila. Dávala jsem Vás za vzor svým dcerám…“…tak mladá a jak se dokáže obětovat…co vše už dokázala…“

Nikdy jsem proti Vám ani proti Vašemu občanskému sdružení nic neměla. Ale co bylo hlavní, VĚŘILA JSEM VÁM. Tak tomu bylo až téměř do května letošního roku. Nyní je však již všechno jinak a protože bezdůvodně podnikáte kroky, OPRAVDU NEVÍM PROČ, které naší Kočičí naději škodí, přistoupila jsem k této formě svého vyjádření. Znovu podotýkám, že VELMI NERADA.

Myslela jsem, že oběma našim občanským sdružením jde o totéž, tedy o záchranu ohrožených kočiček. Myslela jsem, že by naše OS mohla i spolupracovat. Myslela jsem, že to, co jsem se občas o Vás doslechla, jsou fámy a nepravdy, prostě jsem takovéto názory ostatních nechápala a ani neposlouchala. Jak jsem byla naivní!

Před dvěma dny jsem od Vás dostala další dopis s příkazem, abych urychleně odpověděla na Váš mail z 28.6., protože prý začínáte mít problémy. Nevím, jaké problémy ani proč.

Tímto tak tedy činím….

Stručně zopakuji problematiku, o kterou Vám zřejmě jde – ač další Vaše kroky s ní vůbec nesouvisí.

Začátkem tohoto roku se na mne obrátila paní K. z Jaroměře (znala mne, pomáhala jsem jí zakládat OS a také v Jaroměři učím), že při hledání ztracených koťat narazilo na místo, kde v chatrném domku v děsných podmínkách žije kolem 20 koček Naše Kočičí naděje však právě v těchto dnech stěhovala z Řetůvky přes 30 koček, to nebylo žádné násilné odebrání, ač kočky tam měly podmínky k životu velmi srovnatelné s Jaroměří. Jejich dosavadní paní odcházela do pečovatelského domu a kočičky by putovaly v nejlepším případě do místního kravína. Jistě si umíte představit, jaké jsme měli starosti s tím, kam všechny tyto kočičky najednou dát. Byla tam i koťata od několika kočiček, další kočičky byly březí, jen dvě nebo tři z tohoto velkého počtu byly kastrované. Ostatní kastrace jsme zařizovali s finanční pomocí Poličky a Hodonína my. Bylo tedy jasné, že jsme se ve stejnou dobu nemohli postarat ještě o dalších zhruba 20 kočiček od paní Magdy z Jaroměře. Navíc v žádném případě jsme nechtěli dávat dohromady kočky z více lokalit, důvod je jistě jasný…

Paní K. jsem tedy řekla, že teď nemáme vůbec nic volného, že dodáme krmivo a další věci, ale postarat se o jaroměřské kočičky můžeme až později.

A tak se paní K. obrátila prostřednictvím internetu na Vás. Říkala mi tehdy, že na nikoho jiného nenarazila. Ale musím říci, že jsem, když jsem se to dozvěděla, byla opravdu ráda, že někdo tak obětavý a zkušený jako Vy kočičkám pomůže. Hned jsem to telefonovala kolegyni Pavle a obě jsme si myslely, že nic lepšího se ani stát nemohlo.

Já webové stránky občanských sdružení nesleduji, nemám na to čas. „Nechodím“ ani na diskusní fóra nebo jen velmi výjimečně, proto nevím většinou žádné novinky. Ale kolegyně, které kauzu „kočičí koncentrák“ sledovaly a věděly, že mne velmi zajímá, mi sdělovaly, že vše jde velmi dobře, že jste byla v Jaroměři dvakrát a že jste postupně odvezla 9 kočiček. Protože jsem se v té době nemohla doma na internet dostat a ve škole při vyučování je to samozřejmě také zcela nemožné, požádala jsme kolegyně, aby mi Vaše stránky, které se týkaly koček v Jaroměři, vytiskly, abych si je mohla přečíst sama. A mít radost… A také jsem ji měla. Vždyť jsem si večer v posteli před spaním četla o tom, jaká se jaroměřským kočičkám dostala péče, jak je se svými kolegyněmi 3x denně léčíte, jak se kočičky rychle uzdravují, jak si hrají a jsou spokojené, jak se chystají do nových domovů. Četla jsem i diskuze lidí, kteří Vám tam blahořečili, pochopitelně, četla jsem o sponzorech, kteří posílají peníze a krmení. I já jsem Vám blahořečila, byla nesmírně vděčná – a tak trochu i záviděla, protože nám jedna kočička z Řetůvky přes veškerou péči zemřela na selhání ledvin.

Byla jsem opravdu velmi, stejně jako moje kolegyně, zaneprázdněna, tak jsem ani neměla čas se s paní K. se sejít, ač v Jaroměři učím.

V podstatě jsem se s ní sešla až začátkem dubna, kdy jsme se náhodou potkaly cestou na vlak – a tehdy jsem jí řekla, že jsem moc ráda, že jste se koček v Jaroměři ujala Vy, že se snad alespoň nějaká kočka zachrání – a také jsem byla moc ráda všem Vašim plánům…

Pak jsem se s ní sešla někdy v květnu, kdy jsem navštívila její depozitum, to už tam měla i ona kočky ze zmiňovaného místa - od Magdy a protože nemá s inzercí zkušenosti, slíbila jsem jí, že jí s tím pomohu. Také jsem jí dávala vybrat, zda chce inzerovat pod „sebou“ nebo pod Kočičí nadějí. A u ní doma kromě toho, že jsem obdivovala její kočky, jsem se jí zeptala i na kočky od Magdy, které jste odvezla. Čekala jsem, jak mi bude povídat, že jsou kočičky umístěné, že se mají skvěle – prostě totéž, co bych já povídala o kočkách z Řetůvky, které se skutečně skvěle mají. Jaké bylo ale moje překvapení, když paní K.začala brečet a řekla mi, že když se sháněla po informacích o kočičkách z Jaroměře, zavolala Vám a Vy jste jí řekla, že všechny kočky, až na dvě, zemřely! Nechtěla jsem věřit svému sluchu! Vždyť jsem četla zprávy od Vás, kde jste den po dni líčila, jak se kočky uzdravují! Ptala jsem se, kdy se to stalo a bylo mi sděleno, že kočky onemocněly asi za čtrnáct dní po tom, co jste je odvezla k sobě a postupně všechny, kromě Lysohlávky a Berušky zemřely. Kde jsou však tyto dvě zbylé nevíme…

Znovu jsem se vrátila ke svým vytištěným papírům a velkým údivem jsem četla, jak se kočky mají skvěle, jak se uzdravují, jak se chystají do nových domovů – to vše bylo psáno v době, kdy už kočičky byly mrtvé…!   

Jak jste mohla takto lidi blamovat? Jak jste si mohla takto vymýšlet? Na fotkách jsem viděla kočičky, které jste odtamtud odvezla! Nemohla jsem uvěřit, že už jsou dávno mrtvé!

Ale tím Vaše nepravdy neskončily. Psala jste, jak jste u Magdy s kolegyněmi uklízely…to jste neudělala, psala jste, že jste tam navezla spoustu konzerv od sponzorů, vím, že ani toto není zcela pravda, nechci vypisovat seznam toho, co jste dodala, ale musím říci, že všeho bylo žalostně málo, že to bylo krmivo druhořadé a v otevřených pytlích zbytky granulí. Pokud byste si však přála, mám přesný soupis věcí, které jste k Magdě dodala. Až teď, koncem června, Vy víte, že ze zcela pochopitelných důvodů, přišla první zásilka krmiva pro Magdu – 12 kg granulí Kitekat, 80 malých konzerv Le Chat a Simba, 25 kg steliva, 3 míčky a 3 myšky.

Ale toto mně ani mým kolegům nakonec opravdu nevadí. Nevadí nám, že jste nedodávala krmivo, jak jste psala, že jste nedodala  peníze na jaroměřské kočky, ač jste pro ně založila účet a znám několik lidí - sponzorů, kteří Vám na tento účet přispěli, to vše překousneme, pokud jste vše použila na jiné kočky, je to v pořádku. Těm mrtvým kočičkám, na které byly peníze vybrány, už stejně nepomohou.

Paní K., která si od Magdy vzala na jaře další tři kočičky s čerstvě narozenými koťaty, se z Vaší zprávy, že sedm z devíti koček, které jste odebrala, už nežije, málem zhroutila. Měla hrozný strach, že ani ty ostatní, které chcete odebrat, u Vás nepřežijí, zvlášť po tom, když jste jí oznámila, že Vám zemřelo dalších třicet koťat…a divila se, že jí nezemřelo žádné. Proto se obrátila na mne, kolem „mojí“ školy denně jezdí a opět prosila o pomoc, s tím, že sama pomáhat  Magdě nezvládne, že tam jsou další březí kočky, že když porodí, těžko už se jich dohledáme….
Dohodly jsme se tedy s kolegyní Pavlou Hybskou, že se tam  vypravíme. Vše bylo přes  paní K.  se starou Magdou domluveno. Dne  14. 6. jsme v doprovodu paní K. na to místo ještě s jednou pražskou kolegyní zajely, v klidu naložily kočku, která již před 3 dny porodila + další dvě březí kočky a vše odvezly do našich depozit.  Magdě jsme přivezly z našich zásob krmivo, paní K., která tam tam téměř denně chodí, jí tam pomohla uklidit.

Průběžně doplňuji novinky na naše stránky. A tak jsem také napsala o tomto odběru kočiček od Magdy. Jaké však bylo moje překvapení, když mne moje kolegyně upozornila na Vaše stránky…Opravdu jsem nevěřila svým očím, když jsem četla, že právě v ten den, o kterém jsem psala, že byla u Magdy Kočičí naděje, píšete Vy, že tam byly Toulavé tlapky.

Konkrétně jste napsala – cituji: “Paní nám předala další kočičky a koťátka, březí kočky, které minule nechtěla dát. I několik kočiček na odléčení a kastraci, návrat zpět. Kolegyně uklidili její domek natolik, že je to opravdu rozdíl oproti první návštěvě. Plánujeme 27.6.2009 Další návštěvu, při které předáme dárečky, které jste pro kočičky zaslali, krmení, stelivo, nábytek, textil další potřeby. Prostory vyfotíme a v dalším článku uvedeme aktuální stav a informace. Děkujeme.“

CO TO JE, DENISO? Žádná Vaše návštěva se nekonala, žádný Váš úklid, žádné další nemocné kočky na odléčení ani kastraci..NIC Z TOHO NEBYLO.

Sama se divím tomu, jak jsem byla naivní, jak jsem až doteď nevěřila lidem, kteří s Vámi právě nebyli zadobře, jak jsem VĚŘILA Vám! Vždyť u Vás je to jedna lež za druhou! Lži a balamutění sponzorů pokračuje, sponzoři posílají peníze a krmivo na dávno již mrtvé kočky a na Vaše neexistující vybásněné aktivity. Vím, že Vám  paní K., když si přečetla, jak jste „BYLA ZA KOČIČKAMI 14. 6. V JAROMĚŘI“ napsala VELMI UDIVENÝ dopis, kde Vás kromě jiného požádala, abyste už za  Magdou nejezdila. Že se bojí, že u Vás i ostatní Magdiny kočky zemřou. Musím podotknout, že všechny kočky od Magdy, které si k sobě vzala paní K. a které jsme si vzali my jako Kočičí naděje, žijí a mají se dobře. Je to celkem – i s koťátky - 24 koček. A toto je fakt…

Vy jste v odpověď na tento dopis paní K.začala psát dopisy na všechny strany, včetně dopisů pro mě, ač jste paní K. v SMS tvrdila, že mne vůbec neznáte?!

V dopisech se střídaly zákazy, příkazy, nadávky, hysterické výlevy. Výhrůžky, že ať si tedy kočky z Jaroměře pí K. s Kočičí nadějí nechá, ale ať si vše platí ze svého…Ale co jsme dělali doteď? Vše jsme vždy platili ze svého. Rovněž jste paní K. ironicky vybízela k tomu,  ať vyléčí Vaše kočky, které jí dovezete, protože je asi Bůh, když u ní žádné nezemřely.

 My nestojíme o to, abychom hromadili další a další kočky, navíc nedáváme dohromady rozdílné lokality, takže depozit v našich domovech již máme hodně. A to i u lidí, kteří dříve pomáhali i Vám, teď již ne …ale ani jim jsem dřív nevěřila. Ale, Deniso, nikdo Vám přece nemá za zlé, že některé kočky přes všechnu péči zemřou. I nám v loňském roce několik koček zemřelo, ač jsme pro ně opravdu dělali všechno možné i nemožné. Někdy jsou strašné kalamity a nedá se jim zabránit. Ale někdy se jim zabránit dá…Proto si však nemusíme na našich stránkách vymýšlet a lhát, nemusíme si vymýšlet diskutující lidi, kteří nás opěvují a chválí, nemusíme si vymýšlet diskusní příspěvky. Nemusíme hlavně své stránky měnit a bát se, že nám někdo přijde na nějakou nesrovnalost. Ano, zemřely nám také kočičky, my jsme je obrečeli, pohřbili a pro ty živé museli jít dál. Ale to pochopí každý, i sponzor…

Víte, Deniso, pokud Vám nějaké peníze na jaroměřské kočky přišly, nechte si je a použijte je pro jiné potřebné kočky. My také peníze nemáme, ale nějak to musíme udělat. Hlavně přestaňte lhát, vymýšlet si a kopat kolem sebe. Je nám jedno, na které kočky se peníze použijí, je nám jedno, že třeba nedorazí k Magdě. Věřte, my se opravdu o její kočky postaráme tak, aby byly alespoň trochu ony i Magda v pohodě. Magdě jsme o tom, že Vám téměř všechny kočky zemřely, neřekli, ale ví, že  nežijí všechny…

Velmi mne, Deniso, zarazilo, že, ač já mám doma vytisknuté Vaše stránky, jak se kočičky uzdravují, náhle, přes noc, se zprávy na Vašich stránkách změnily, ve dnech, kdy se kočičky chystaly do nových domovů a byly zcela zdravé a hravé, v těch stejných dnech najednou umírají nebo jsou mrtvé. Vy si myslíte, že si toto lidé nepamatují? Také jsem tam marně hledala některé komentáře, které tam dříve byly…Vše je náhle jinak, vše je změněné. Ale to až po tom, co Vám paní K. napsala, že přes všechno Vaše lákání do Vašeho o.s.nevstoupí a že už nemáte za Magdou jezdit!

Ono mi to všechno připadá tak, že Vaše soukromá válka se slečnou Luckou, která od Vás odešla a s paní K., která se již s Vámi nechce setkat, protože se bojí o kočky, se zcela bezdůvodně obrátila proti nám, proti naší Kočičí naději! Letáčky, které jsme měli v Praze na veterině, jste strhali a napsali tam, že se tam léčí Toulavé tlapky. Veterinář se jen divil.

Slečna, která se snažila odchytit v Praze březí kočku a obrátila se na nás s prosbou o pomoc, se náhle, když jsme pro kočku sehnali ubytování,  od Vás (nezná Vás) či od nějaké spolupracovnice Toulavých tlapek – tak se jí představila - před krmičkou dozvěděla, že k nám se žádné kočky dávat nesmí, protože v Kočičí naději kočky po kvantech umírají, že se o ně nestaráme, snad že je dokonce i týráme.

Víte, Deniso, mluvím za celé naše občanské sdružení, opravdu jsme schopni a ochotni se pro kočky obětovat a kvůli nim i leccos překousnout, přejít, přeslechnout.

Nechtěli jsme se s Vámi přít, nechtěli jsme vstupovat do Vašich soukromých sporů, nechávali jsme vše být, protože mrtvé kočky jsme už stejně  zachránit nemohli, teď šlo o to řešit kočky živé.

Ale všeho moc škodí.

Lituji své naivity a důvěřivosti, ale hlavně lituji kočky, které zbytečně umírají, lituji každé zbytečné prohry a lituji všech hádek a zbytečných sporů, které škodí už jen tím, že existují místo spolupráce a domluvy. Lituji toho, že tak inteligentní dívka jako Vy se sníží k tak neinteligentním lžím a výmyslům. Nevím, co Vás k tomu všemu vede. Paní K. Vám i mně řekla, že si myslela, že občanská sdružení spolupracují. Ano, i já jsem si to myslela – a stále myslím. Ale, bohužel, ke škodě lidí i kočiček, to neplatí o všech.

Lituji, že je hodně věcí, které se nedají překousnout. Do tohoto dopisu jsem napsala jen fakta, věci, které mám vytištěné před sebou na papíře. Je spousta věcí typu “jedna paní povídala“, těch si však nevšímám, o nich psát nechci. Také jsem psala jen o věcech, které se týkají bezprostředně nás. Mohu však dodat i podrobnější údaje o různých věcech – a hlavně je mohu doložit.

Je na Vás, Deniso, jak si vše srovnáte se svým svědomím, je na Vás, jak se vyrovnáte s tímto mým dopisem. Je mi líto, že jsem ho musela napsat.

Přeji Vám, aby se Vám dařilo jak v novém zaměstnání, tak i ve Vaší práci s kočičkami.

Za o.s. Kočičí naděje Mgr. Hana Smejkalová