Rasta je rasou chlupatý „voříšek“. Svůj prozatímní domov našla u skvělé paní Lenky, která o ní vypráví takto: „Rasta byla od začátku přítulná a milá. A hlavně strašně hodná. Pořád chtěla hladit. Bylo však na ní vidět, že je vystrašená. Doma zalezla pod lavici a vylezla jen na pomazlení. Druhý den jsme ji seznámili se zbytkem naší zvířecí smečky. Nevadili jí psi, kočky ani další zvířátka, která máme. Venku mohla běhat bez vodítka. Přiběhla na zavolání. Měli jsme ji doma dva dny a třetí den ráno na nás čekalo překvapení. V pelíšku nebyla sama. Bohužel jsme zpočátku nemohli zjistit, kolik štěňátek tam vlastně je. Rasta na nás začala vrčet a my ji nechtěli nervovat. Nechávali jsme ji v klidu. Bylo jasné, že potřebuje čas na všechno si zvyknout. Pořádně nás ještě neznala. Ale každý den byla vidět obrovská změna. Čím dál víc nám důvěřovala a my jsme se jí snažili dávat najevo, že ji máme rádi a že je u nás v bezpečí.
Dnes už je Rasta u nás jako doma.
Není divu, že byla Rasta vystresovaná, vždyť doteď moc dobrého nezažila, protože lidé ji zatím vždy zradili a opouštěli ji. Ale jak vím, již dokonce začala přijímat i návštěvy, které se chodily na štěňátka dívat. Z té první návštěvy měli všichni trochu strach, ale Rasta v klidu vylezla z pelíšku a nechala všechny pokochat se svou Terezkou, Lucinkou i Kubou, ze kterých jistě vyrostou tak skvělí pejsci, jako jsou její předchozí děti – Sisi, Blanca a Curly. |
|
Bena je krásná tříletá fena zlatého retrívera. Do mého depozita přišla proto, že její dosavadní páníčkové se stěhovali do bytu a byli i časově zaneprázdněni. Změnu domova, kde žila tři roky a odloučení od majitelů v prvních dnech nesla velice těžce – několik dní proseděla u vrat a čekala, že se pro ni její bývalí páníčkové vrátí. Krmila jsem ji z ruky pochoutkami, které byla ochotna jíst a snažila jsem se ji alespoň trošku zabavit a rozptýlit. Dnes se však již odvážím tvrdit, že krásná Bena už má zase chuť do života a že poznala, že i jinde se může mít dobře.
Bena je komunikativní a mazlivá fenka. Miluje lidi, je ochotná mazlit se s kteroukoliv návštěvou, která k nám přijde – nevadí jí kočky (ani větší množství koček J) a ani malé fenky. Rozbroje má pouze s amstafkou Arinkou, ale řekla bych že „vina“ je na obou stranách. Dle tvrzení bývalých majitelů je zcela bezproblémová i k dětem (to u nás zkusit nemohu – dětmi nedisponujiJ). Bena zatím celý svůj život prožila víceméně na zahradě a nebo na volno běhající v okolí svého bydliště. Neumí chodit na vodítku – „cvičila“ na něm i se svým bývalým majitelem – tah má pořádný ….. Nezná ani základní povely – snažím se ji zatím naučit alespoň přivolání – ale řekla bych, že spíše přibíhá, protože chce a ne na povel J. Ačkoliv v minulosti žila pouze na zahradě, u nás se během týdne změnila v bytového psa – je naprosto čistotná. Má ráda vodu a její oblíbenou zábavou je probíhat po mělčině zahradního jezírka.
Za dobu, co ji mám, se mi, až na poslušnost, která jí nic neříká, jeví jako docela bezproblémový pes – neštěká, neničí (skoro J) věci. Zatím má pouze tendenci si shromažďovat na svém oblíbeném místě u vrat garáže předměty, které by se jí mohly hodit J - takže ve svých pokladech má několik oslintaných míčků, hooodně ušmudlané plyšáky, velkou okousanou kost a dnes ráno si tam vlekla staré tepláky J.
Hledám pro ni majitele, který jí bude milovat a který jí neopustí, když ho omrzí. Zároveň bych byla ráda, kdyby její nový majitel měl již zkušenost s výcvikem psa – přestože se mi zdá Bena bystrá a chápavá, stejně ho bude čekat hodně práce s výcvikem. Zřejmě by byl lepší majitel, který nemá velkou fenku – ale na druhou stranu si myslím, že zkušený pejskař by se vyrovnal i s tímto problémem. Požaduji, aby Bena žila v bytě nebo v domě a byla bych ráda, pokud by s ní nový majitel dále pracoval.
I když u nás teoreticky Bena může zůstat, jak dlouho bude potřeba, byla bych raději, kdyby se ji podařilo brzy umístit. Je to hodně citlivá fenka kdyby u nás zůstala dlouho, příliš by si zvykla a při stěhování do nového domova by ji čekalo znovu martýrium „opuštěného“ psa.
|
