Jsme „kočičí“ organizace, zachraňujeme kočičky, ale přece se jen občas setkáme s pejskem, který nutně potřebuje naši pomoc… Čas od času.
Tentokrát nám však osud přivál do cesty pejsků hned pět najednou.
Vše bylo dílem náhody…
V ten den, jako skoro každý den, jsem byla s jedním ze svých kočičích svěřenců na veterině a tam jsem na nástěnce uviděla fotku dvou dospělých psů s velkou prosbou. Zděšeně jsem četla, že pejskům v nejbližší době hrozí velké nebezpečí, dokonce snad to největší…a ještě ke všemu, že pejsci nejsou sami, ale narodilo se jim pět štěňat. Letáček byl staršího data, ale k nám na veterinu se dostal až dost pozdě.
Jako všichni, kdo se věnují záchraně koček, máme celoročně starostí až nad hlavu a na jaře ještě víc. Přesto jsem na ohrožené psy musela celou noc myslet a nakonec mi to nedalo a začala jsem shánět informace, kde se dalo. A dozvěděla jsem se  smutný příběh o tom…
 …že více než před rokem  jakási paní, která se ujala dvou psů z útulku - Baka a Rasty - se o ně dále příliš nestarala, nechala je bez dozoru, a tak se zhruba před rokem Rastě narodilo 5 štěňat. Paní situaci vyřešila tak, že všech sedm psů bez slitování opustila a odjela do ciziny. Dvě štěňata si kdosi vzal, pět zbylých psů však zůstalo zavřených v domě... Jelikož pán, který za psy z vedlejší vsi dojížděl, krmil je a nechával proběhnout po zahradě, odjíždí rovněž do ciziny, začal hledat pomoc, ale žádnou nenacházel. Nakonec bylo rozhodnuto – starší psi se budou muset utratit a dvě štěňata si snad vezme jeden nechvalně známý útulek, co se třetím štěnětem zatím rozhodnuto nebylo. Protože bylo nutné situaci urychleně řešit, celý příběh jsem přednesla svým obětavým kolegyním z našeho OS. Ty mne – a hlavně pejsky – nenechaly na holičkách a domluvily jsme se, že si pejsky nějak mezi sebou prozatím rozdělíme… ač všechny máme doma spoustu kočiček a každá i psa - a víme, že takovéto řešení je jen dočasné.
A pak už vše postupovalo rychle. S dotyčným pánem jsem několikrát telefonovala, on naši pomoc velice a s povděkem přivítal. Dohodla jsem se s ním, že pejsky doveze ke mně do Hradce Králové a ode mne se s kolegyněmi rozjedou do svých prozatímních domovů. A tak v sobotu, 17.4. 2010 dopoledne, ke mně dorazil tříletý táta Bak a jeho tři jedenáctiměsíční děti  - fenky Sisi a Blanca a psí kluk Curly.
S jejich příjezdem mne čekalo několik překvapení. Jednak pejsci byli mnohem větší, než mi pán popisoval, také jejich váha byla dvojnásobná (kolegyně Pavla vtipně poznamenala, že štěňata si představuje opravdu jinak  ). Jednak jsem byla dost vyděšená, když jsem viděla, že všichni psi jsou bez obojků a vodítek v nákladním prostoru naštěstí uzavřeného auta, takže i jejich přemístění k nám na zahradu bylo značně obtížné, navíc v autě mohlo lehce dojít k nějakému úrazu. Ale největším a velmi nemilým překvapením bylo to, že nedorazila máma Rasta. Když jsem se vyptávala, kde je, pán odpověděl, že ji k naší kolegyni Lence ještě ten den odveze sám. Jenže – ani ten den, ani další tři dny fenka nedorazila. S Lenkou jsme mu několikrát telefonovaly, ale pán buď nebral telefon nebo „mlžil“ a vymlouval se, ale nakonec jsem se dozvěděly, že čtyřletá máma Rasta je vysoce březí  a pán se rozhodl ji nechat utratit (aby nám ušetřil starosti, jak sám řekl ). Prostě, ač nechápu proč, vždyť, i když  to situaci poněkud zkomplikovalo,  jsme s kolegyněmi slíbily, že se postaráme i o březí Rastu, necháme ji v klidu porodit a štěňatům budeme hledat nové domovy - dostat Rastu do bezpečí bylo velmi obtížné, stálo nás to spoustu nervů, bezesných nocí – doslova - a strachu o její život. Vždyť právě Rasta byla tím nejsmutnějším pejskem ze skupiny… neustále jsme s Lenkou přemýšlely, jak ho donutit, aby Rastu přivezl. A moc jsme se bály, zda je ještě na tomto světě…Ale nakonec se podařilo se a Rasta do nového prozatímního domova dorazila  - skutečně na poslední chvíli. Hned druhý den totiž vystresovaná fenečka v noci porodila tři štěňata – Terezku, Lucinku a Kubu.

Všichni pejskové budou hledat nový domov, do kterého odejdou naočkovaní a načipovaní. Veterinární vyšetření již mají samozřejmě za sebou.
Ač jsou pejskové u nás dost krátce a ač jejich vzhled je velmi rozdílný, již teď můžeme říci, že všichni jsou velice hodní, VELMI vstřícní k lidem, mazliví a pokud před nimi kočky bezhlavě neutíkají, shodnou se i s nimi (kromě Baka, který nemůže být ani s kočkami neutíkajícími  ). Je to až s podivem, že mají tak úžasnou povahu, neboť je zatím nikdo nevychovával, nikdo se jim nevěnoval, vlastně od lidí zatím nic dobrého nezažili.
Všichni pejskové mají u nás prozatímní domov s kvalitním krmením, veterinární péčí a možností proběhnout se po zahradě.
Tříletý táta Bak bydlel v bytě u slečny Vendulky N. v Praze, čtyřletá máma Rasta se svými dětmi bydlí u paní Lenky Š. v Polici nad Metují,  Curly u paní Dáši M.rovněž v Praze, Sisi u paní Pavly H.v Sezemicích a Blanca u mne v Hradci Králové.
A jak pejsky jednotlivě popsat?

Máma Rasta je rasou chlupatý „voříšek“. Svůj prozatímní domov našla u skvělé paní Lenky, která o ní vypráví takto: „Rasta byla od začátku přítulná a milá. A hlavně strašně hodná. Pořád chtěla hladit. Bylo však na ní vidět, že je vystrašená. Doma zalezla pod lavici a vylezla jen na pomazlení. Druhý den jsme ji seznámili se zbytkem naší zvířecí smečky. Nevadili jí psi, kočky ani další zvířátka, která máme. Venku mohla běhat bez vodítka. Přiběhla na zavolání. Měli jsme ji doma dva dny a třetí den ráno na nás čekalo překvapení. V pelíšku nebyla sama. Bohužel jsme zpočátku nemohli zjistit, kolik štěňátek tam vlastně je. Rasta na nás začala vrčet a my ji nechtěli nervovat. Nechávali jsme ji v klidu. Bylo jasné, že potřebuje čas na všechno si zvyknout. Pořádně nás ještě neznala. Ale každý den byla vidět obrovská změna. Čím dál víc nám důvěřovala a my jsme se jí snažili dávat najevo, že ji máme rádi a že je u nás v bezpečí.
Dnes už je Rasta u nás jako doma. Všechna tři štěňátka - Terezka, Lucinka i Kuba, vesele rostou a věřím, že všechno trápení už mají za sebou. Teď už zbývá jen najít hodné lidičky, kteří je budou mít rádi a přijmou je za členy rodiny.“
Není divu, že byla Rasta vystresovaná, vždyť doteď moc dobrého nezažila, protože lidé ji zatím vždy zradili a opouštěli ji. Ale jak vím, nyní již dokonce začala přijímat i návštěvy, které se chodí na štěňátka dívat. Z té první návštěvy měli všichni trochu strach, ale Rasta v klidu vylezla z pelíšku a nechala všechny pokochat se svou Terezkou, Lucinkou i Kubou, ze kterých jistě vyrostou tak skvělí pejsci, jako jsou její předchozí děti – Sisi, Blanca a Curly.

Sisi je asi roční kříženka labradora a německého ovčáka. Podobou se vyvedla spíš po německém ovčákovi. Je o něco menší než německý ovčák, zbarvení černá s pálením. Sisi je velice přátelský pes - má ráda všechny lidi bez rozdílu. Je neagresívní, k ostatním psům přátelská a snese se i s kočkami. Je velice mazlivá – občas se snaží i vecpat na klín. Ráda se rozvaluje na zádíčkách a nastavuje bříško k pomazlení. Celkem poslouchá, musí se dovychovat - ale je učenlivá, bystrá a chápavá. Myslím, že by se hodila k člověku, který by s ní vyvíjel nějakou činnost - agility, turistiku se psem. Má ráda přítomnost "svého člověka" a nebo "svých lidí" - není to pes, který by byl šťastný sám v kotci nebo uvázaný u boudy.

Roční Blanca má vizáž černého labradora, zcela podědila vzhled svého táty Baka, jen je podstatně menší. My jí něžně říkáme „labrador bonsai“, protože je a zůstane velká asi jako půlroční štěně labradora. Je nesmírně přátelská, vděčná, přítulná. Na zavolání  přiběhne, umí si na povel sednout a někdy i lehnout :). Stejně jako její sestra Sisi miluje lidi, velké i malé, má ráda děti a je k nim velmi přívětivá a  trpělivá. Má v sobě něco, čím každého okouzlí, dokonce i mého dvouletého vnoučka, který se zvířat bojí. Ale Blancu si bez problémů hladí a válí se po ní.
A stejně jako její sestra Blanca potřebuje svého člověka, kterého by mohla milovat, na kterého by čekala a kterého by vítala. Nehodí se být hlídacím psem u boudy nebo v kotci, tam by byla velmi nešťastná, je ráda doma a i v bytě je zcela bezproblémová, čistotná a tichá. Téměř neštěká, snese se i s dalšími psy a dokonce i s kočkami.

Roční Curly je dlouhosrstý dobráček, hravý a veselý. Za ty dva týdny, co bydlí s paní Dášou, se z něj stal „závislák“.Je šťastný, že je v rodině, že si s ním někdo hraje a věnuje se mu. Je velice vděčný za pohlazení, je mazlivý, věčně nastrkuje bříško k podrbání. Nadšeně spapá všechno, co se nabídne, není vybíravý. Stejně, jako jeho sestry, je přátelský k jiným psům i kočkám, hned se s každým chce seznámit, ale jeho chování je spíše submisivní. K cizím lidem sám nejde, jen se svou prozatímní paničkou,  není vůbec agresivní nebo bojácný, jen obezřetný. Má rád pohyb venku tak, že je občas i lehce neposlušný, nechce se mu domů, miluje běhat bez vodítka, je hodně aktivní.  V bytě se chová slušně, je čistotný, tichý a neštěká - i když ostatní psi ano. Vždy přijde ke dveřím radostně vítat. Je odčervený, vakcinovaný a čipovaný a jako ostatní jeho sourozenci nutně potřebuje svého páníčka, kterého by mohl milovat a s kterým by mohl být co nejvíce. V kotci nebo u boudy by šťastný nebyl.

Tříletý táta Bak je stejně, jako ostatní psi z této rodiny, velmi vstřícný, přátelský, oddaný a vítací. Jen, jako jediný, se nesnese s kočkami, takže jsme mu museli hledat takový domov, kde by tito nádherní tvorové nebyli. A hlavně díky slečně, která si miláčka Baka vzala k prozatímnímu pobytu do svého pražského bytu, se Bakovi již podařilo domov najít. Bydlí v Praze u mladé rodiny s malými dětmi, rodinným domem a velkou zahradou a dle zpráv, které dostávám, se navzájem všichni velmi milují. Moc si přejeme, aby Bak již mohl až do konce svých dnů žít šťastným psím životem a aby ho už nikdy nikdo neopustil.

Kdosi slavný kdysi řekl, že kdyby věrnost zcela zmizela z povrchu zemského, na dně psí duše se přesto vždy najde. Prosíme, pomozte nám najít pro tyto zachráněné vděčné pejsky nové trvalé domovy, domovy, kde si jejich psí věrnosti, lásky a oddanosti budou všichni vážit a kde  již nikdo nikdy jejich věrnou dušičku nezradí.

Pokud byste chtěli přispět na péči o tyto pejsky, číslo transparentního účtu Kočičí naděje je  4906049001/5500, s variabilním symbolem 555.
                                                                       
                                                                                 Hana Smejkalová, Kočičí naděje, 4.5.2010