Je to již něco přes rok, co jsem se dozvěděla,  od paní, která krmí toulavé plaché kočičky v Polabinách u vysoké školy, že se tam objevilo odrostlé vyhublé kotě, které má příšernou rýmu. Paní jsem slíbila pomoc, ale její úsilí o odchyt mařilo samo kotě svojí plachostí. Takže paní dále krmila a postupně koťátko ochočovala. Přibližně po třech týdnech mi celá zoufalá volala znovu, do telefonu plakala a říkala, že kotě má nějak divně „vylezlé“ oko, ale že ho naštěstí už odlovila a veze ho k nám. Ještě ten den jsem s Mourkem jela na veterinu – podivně vylezlé oko se ukázalo být prasklým rohovkovým vředem – domnívala, jsem se že Mourek bude muset podstoupit amputaci oční koule, ale veterinář byl jiného názoru.  Dostali jsme celková ATB a  kapičky a vet pravil kapat, tak často jak to půjde …. U plaché kočky opravdu“dobrá“ léčba. Jinak se o kocourkovi vyjádřil tak, že je mu minimálně jeden rok, ale že je neuvěřitelně vyhublý a zbídačelý.
Takže jsme léčili, kapali a podávali celková ATB – Mourek se změnil v permanentní tlakový hrnec – syčel, vrčel, prskal, ale nikdy neškrábal a ani nekousal. Boj o očičko jsme docela vyhráli, nemuselo být vyoperováno, jenom na něm zůstal částečný zákal. Po skončení léčby Mourek došel k názoru, že lidi (a zvláště jednu praštěnou sadistickou ženskou) on do smrti vidět nemusí a stal se z něj – zaskříňovo a koutovo setrvávající kocour – i když s výtečnou chutí k jídlu.  Když začal být trošku komunikativnější, tak jsem ho zase přepadla ze zálohy a pro změnu odvezla na kastraci – na toto příkoří reagoval zase zalézáním, ale to už tak dlouho netrvalo .
Teď po téměř roce mi Mourek dělá opravdu velikou radost, z podvyživeného chudáčka je krásný moh kocour. Dokonce je ochotný se mazlit nejen se mnou, ale i s cizími lidmi, i když Ti k němu musí přistupovat klidně, tiše a bez velikých gest  - pokud je toto splněno, tak Mourek návštěvníka odmění i vrněním a případně – největší odměnou – nechá si podrbat bříško . Na nemocné očičko částečně vidí – rozhodně na něm není znát nějaký handicap.

A v depozitu máme ještě jednoho kocourka s problém s očičkem – tady to nedopadlo, tak dobře – očičko muselo být vyňato, ale ani tak na Jednoočkovi nevidím sebemenší problém s orientací.
Příběh kocourka Jednoočka je trošku jiný. To naše pardubická kolegyně Šárka vyrazila na dovolenou. Pak mi jednoho dne volala, že jí trefí  - je na parkovišti na Seči, batolí se tam tři koťata a jedno má příšerné oko. Říkala, že vůbec neví co bude dělat – že nemá nic pro koťata, nemá přepravku (to jsem se fakt  podivila – jede se projíždět na lodičce a nemá přepravku?). Problém naštěstí  vyřešila s použitím náhradních řešení a koťata samozřejmě putovala s ní, nejdříve do chaty a pak i domů.  Ostatní dvě koťata byla víceméně v pořádku , jenom Jednoočkovo oko nereagovalo na léčbu, takže bylo nutno přistoupit k vynětí oční koule.  Na Jednoočkovi jeho handicap není ani vidět – vyjmuté oko má v „černém“ úseku svého obličejíčku, takže ani není viditelné, že oko nemá. Jednoočko je mazlivý komunikativní kocourek, na jehož chování nepozoruji žádný handicap, z toho že vidí pouze na jedno oko.

Pavla Hybská