Melichárek

24.10.2008

V jedno časné nedělní ráno se u nás ozval zvonek a doma v posteli se rozpoutal spor, kdo půjde k brance otevřít. Nakonec byl určen manžel, který však za chvilku přiběhl s tím, že je to stejně pro mě…

Za brankou stál nešťastný starý pán a trochu zmateně se začal omlouvat. Mluvil a plakal. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, co mi říká.

Předchozí den ve vnitrobloku, kde se svou invalidní ženou bydlí, se najednou objevil malý bílý kocourek se zkrvavenou tlapkou. Plakal bolestí a prosil o pomoc. Pán říkal, že všichni ostatní lidé kocourka od sebe odháněli, někteří dokonce nohou či hráběmi. On ho však nakrmil a pak se vydal k nám. Jenže se neodvážil zazvonit, věděl, jaké množství koček a koťat se již ke mně nastěhovalo. Často kolem našeho domu chodí a když jsem venku, dá se do řeči. A tak jen prý chodil kolem branky a pak se zase vydal domů. A vše prozatím nechal osudu. Večer kocourka neviděl, utěšoval se, že si ho asi někdo vzal…ale druhý den tam plačící kocourek opět a stále byl. Pán se k nám tedy vydal podruhé…

Když jsem pochopila, co se mi snaží vysvětlit, říkal, že se bál, že se budu zlobit, poslala jsem ho hned zpět a za chvíli byl u nás i s kocourkem. Ano, zlobila jsem se, ale jen proto, že nezazvonil již v tu sobotu.
Kocourek byl vyhublý, zdálo se, že šedobílý a z přední tlapičky mu visely kousky prstů i s drápky. Ránu jsem vydesinfikovala, zkrvavené zbytky odstřihla a hnala na veterinární pohotovost. A nastalo léčení.

Nejprve bylo nutné nasadit ATB, tlapku sledovat a pozorovat, zda a jak postupuje nekrosa.
Ale kocourek Melichárek, teď už čistě bílý, ne šedivý, byl pouze velmi špinavý, se ukázal jako vzorný a statečný pacient. Sice při podávání ATB a koupání a ošetřování tlapky vyřvával na celé kole velmi hlasité „nééé“, nicméně tlapka se hojila dobře, on na ni zkoušel došlapovat a za chvilku začal chodit bez kulhání.

Mezitím jsem ho několikrát odčervila a Melichárek se spřátelil s ostatními zdejšími koťaty, hlavně se slepým Silvínkem a postiženým Sisíčkem, jako by handicapovaná zvířátka nějak k sobě tíhla.
A po určité době jsme oba dostali na veterině velikou pochvalu za vzorné zahojení tlapičky.
Nyní již Melichárek je zdráv, běhá a skáče bez kulhání, dobře papá, zlobí a hraje si, prostě skvělé malé krásné kotě. Postupem času se však ukázalo, že je, jako většina čistě bílých koček, hluchý. Ale to mu vůbec v ničem nevadí, jen možná v tom, že když krmím, pokud je ve vedlejší místnosti nebo když spí, nepřiběhne k misce hned mezi prvními.

Opět, skoro jako každé naše nové kotě, si velmi oblíbil mého manžela a v noci se k němu tulí a láskyplně ho, k manželově „velké“ radosti, pusinkuje a objímá. Prostě – nespravedlivost vládne světem…Já se starám, krmím, a ošetřuji – a manžel dostává pusinky.
Ráda bych si Melichárka nechala. Je krásný, přátelský, kamarádský, bezproblémový. Ale je nás tu opravdu moc a stále přicházejí další. A spousta z nich se již umístit nedá…

Proto pro miloučkého Melichárka začínám hledat nový domov. Domov láskyplný, s pečlivými páníčky a nějakými kočičími kamarády. A samozřejmě to musí být domov zabezpečený, Melichárek, vzhledem ke svému handicapu, ven chodit nemůže a nesmí. Bude mít Melichárek štěstí? Věřte, že si ho opravdu, jako každá kočička, zaslouží.

Kocourek Melichárek odešel do nového domova 28.10.08, bydlí v Hlučíně u Ostravy v krásném domečku společně s černou kočičkou Panterou a černobílou kočičkou Adinou.

Video z nového domova