Lízinka volá o pomoc
Pomoc. Slyšíte, POMOC! To není žádný život tohleto. Všude samá kočka, samá kočka!
Pomoc! Já, vyhlášená svitavská královna, když jsem objevila na ulici, davy se rozestupovaly, jen aby udělaly místo tříbarevné krasavici! Jo, o mě byl zájem… mohla jsem si vybírat a taky jsem si vybrala !
A jaká jsem porodila krásná koťátka! Jenže moji lidé, ti, kteří si se mnou hráli, když jsem sama byla ještě kotě, ti, kteří mě krmili, hladili mě a povídali si se mnou, ti se na mě v tu ránu zamračili, popadli mě i s milými koťaty za límec a šup se mnou za dveře… čekala jsem tam dlouho, dlouho… ale už se nikdy neotevřely. No nic - řekla jsem si s kručícím žaludkem a zlomeným srdcem - lidem, těm se nedá věřit. Řekla jsem to i dětem.
Jsem sice královna, jenže… na ulici byl svrab a bída a nakonec mi moje děti jedno po druhém umřely. Svět je zlý. Nikomu nevěřím. Lidé, kteří mě po čase na ulici přilákali a chytili, mi sice teď dali střechu nad hlavou a plnou misku, ale tváří se, že vůbec neví, kdo jsem a co si zasloužím.
Strčili mě klidně sem, mezi tolik koček! Je to tady samá lůza, na všechny syčím, nikoho k sobě nepustím, nic na mě neplatí, nenechám na sebe sáhnout po dobrém ani po zlém, i vážené doktory v bílém koušu a škrábu. Zlobím se na celý svět.
Jsem nejkrásnější kočka na světě, ale svět mě zklamal. Nevěřím už v lidskou dobrotu. Nevěřím už, že by se našel někdo, kdo by mě odtud vysvobodil, kdo by mě obdivoval a ctil, jen mě jedinou, jako svou královnu, jako své štěstí, někdo, kdo by trpělivě počkal, až mu otevřu svoje srdce… Pomoc…?
Náhledy fotografií ze složky Lizinka



