Tenhle kočičí klouček brouček se k nám dostal 11.9. 2011, od lidí z Náchoda, kteří přikrmují kočičí kolonii a v téhle kolonii se najednou objevilo odrostlé kotě, hnědý mourek. Bez strachu běhal za kolemjdoucímí lidmi, prosil, hledal toho svého, nebo se snažil vtěsnat do smečky venkovních koček. „Krmiči“ si ho všimli, napadlo je, že to musí být vyhozené bytové kotě, které asi už přestalo bavit. A tak se kotě dostalo po dohodě k nám. Čekala jsem ale něco úplně jiného. Předané kotě bylo hubené, nakouknutí do oušek bylo více než výmluvné, smutná očka, smutný pohled, stres, co se to s ním děje. Dále jsem převzetí neprodlužovala. Ani nevím, jak se ti lidé jmenovali.

Kotě si mezi tím ustlalo na gauči, žádný zájem, apatie, žádný kontakt s domácí smečkou. To už jsem měla špatný pocit, ale přece jen je třeba čas a klid, aby se nově příchozí mohl rozkoukat. Jenže ono to pokračovalo nevalně dál. Žádný zájem o jídlo, ani o pití, takže pomocí stříkačky jsem ho začala krmit. Ouška jsme vyčistili, ale že tam toho bylo, takže další obavy, aby to nebyl ušní svrab. Mrkla jsem pod ocásek a bylo jasné, že je to klouček kočičí, věk kolem 5ti měsíců. Snaha jíst byla mizivá a veliký smrádek z papulky. Mezi tím noční a denní služby, Moureček stejný, takže mučení s krmením, ale na wc chodil i když jen loužičky.

Vše chce čas, klid a trpělivost a ta mě už přešla . Jak jen to mezi službama šlo, ve středu jsem popadla přepravku a frčeli jsme k vet. Prohlídka Mourečka a diagnoza vet mi vyrazila dech. Má celou pusinku v zánětu, včetně jazýčku, pater, dásní. Je to ošklivé. Dva zoubky šly ven hned, Mourek ubrečený, já docela v šoku. Stáří je určeno na 6 měsíců. S tímhle jsem se ještě nikdy nesetkala. Dostali jsme atb, vitamín. pastu, pipetku za krk, protože mikroskop potvrdil svrab, sebou domů zásobu na výplachy oušek a vysvětlení, že krmit vše mixované a stříkačkou, vyplachovat heřmánkem . Špička a okraj jazýčku zřejmě odpadnou, ale určitě léky zaberou a bude to lepší.

Díky zkušenostem známých kočkařek, Pavlo dík!!:-)), jsem na pc začala zjišťovat podrobnosti kolem kalicivirozy. Další šok. Tohle je pro mě nové a nevyzkoušené, ale bojujeme. Další dva dny jsou beze změn, jsem z toho nešťasná, Moureček strašně slintá, je celý olepený, musím ho omývat, což se mu nelíbí, máme velkou spotřebu buničiny a papírových kapesníků a vařeného heřmánku. Je mi ho strašně líto, domácí smečka na něj syčí a vrčí a obchází ho obloukem. První změna je, že začala učinkovat pipetka, hurá, průjem není, vše špatné jde ven, odčervení funguje, přece jen nějáký úspěch.

A další dny se Moureček začíná měnit. První je zájem o mističku a něco do ní, začíná se snažit olizovat, zvykl si na heřmánkové výplachy pusinky, už se tolik nebrání stříkačce a přijímá útrpně hořký čaj, vzorně jí vitamínovou pastu. Heřmánkem mu i omývám všechny nožíčky a ocásek, protože je při spaní má stočené do klubíčka a slintající pusinkou se všude oblemcá, pak to přeschne, no je to hrůza. Měla jsem veliký strach, aby to nebylo infekční a nenakazila se domácí smečka. Karanténa by nešla udělat. Je to malý ubrečený závisláček. A hlavně pomalu mizí zápach z pusinky, při výpalchu vidím růžovou papulku, jazýček se opravdu odrolil, to špatné odpadlo, ale jen kousek na špičce, což mu způsobuje potíž při jedení, ale snaží se, vše mu hrnu na malé kopečky a ty pak snáz bokem tlamičky sní. Kouše, olizuje si kožíšek, prostě Moureček se výrazně lepší, pije heřmánkový čaj, slintání ubývá, sliny se zahušťují a nakonec slintání zcela mizí. Moureček se začíná rozkoukávat po domácnosti, hraje si s kočičíma hračkama a snaží se o kontakt s domácíma kočkama.

Utekl týden, máme dobraná atb a frčíme na kontrolu a nafasovat nová. Vet je víc než překvapená. Místo smutného, hubeného olepeného kotěte jí vrní v náručí spokojený zvědavý Mourek, nacpané bříško, obalený hřbetík a čísla na váze ukazují, že skutečně hodně přibral. Největším překvapením je kontrola tlamičky. Vše je jen růžové, čisté, hojící se, po hnědé zapáchající vrstvě v celé tlamičce a hnijící špičce jazýčka ani stopy. Dostáváme další atb a za týden se máme přijít ukázat.

K dnešku je Mourek chundelatý kočičí puboš, oči má plné čertíků, otravuje domácí smečku a ta mu nic zadarmo nedaruje, takže to tady všechno lítá a já z nich mám velikou radost. Mourek o svou šanci bojuje a už nepustí příležitost. Dobereme léky, doufám, že vše bude v pořádku a jak pravila vet, na jazýček si zvykne, to je to nejmenší.

Pak nás čeká naočkování a Mourek bude hledat svůj nový skutečný domov s milující zodpovědnou posluhou. 

Je to překrásný kočičí raubíř, má nádherná kukadla, fousy a hebounký kožíšek a je to veliký mazel, miluje kartáč a hlazení, sama jsem překvapená, jaký je z něj fešák a jaký ještě bude, až skončí léčba a Moureček bude úplně fit.

22.9. 2011 Míla Jašková a spol.