Před třemi měsíci jsem jel po delší době s porouchaným počítačem na sídliště Karlovina do firmy CS-Comp. Za pekařstvím Hrubý parkuji auto ve dvoře. Vidím mouratou kočku sedící na popelnici a další pobíhajicí po dvoře skrývající se pod zaparkovanými auty. Počítač jsem odevzdal a vycházím zpět na dvůr. V jednom rohu jsou prázdné misky od jídla, jedna z nich je naplněná vodou a dále dvě dřevěné boudičky.

 Přistupuji blíže a z boudiček vystlanými hadry prudce vyběhnou dvě vystrašené černobílé kočičky. Nevypadají na první pohled špatně, srst hustá, oči čisté. Chci jim nějak pomoci a proto jdu do nedalekého zverimexu. Kupuji tři plechovky zlevněné kočičí paštiky s kaviárem. Vracím se ke kočkám a klíčemi od domu vydlabávám paštiku z plechovek. Voní nádherně, no to bude bašta... Kočky mě opodál sledují a netrpělivě čekají až odejdu. Pustí do jídla a já odjíždím a přemýšlím, jak bych mohl kočkám na Karlovině ještě pomoci.

Napadá mě další jídlo – asi je tam někdo chodí krmit. Teplo a sucho, aby přežily zimu – to už je horší, dřevěné boudy vystlané hadry nejsou až tak vhodné – v hadrech se drží vlhkost a plíseň. Tady naštěstí řešení existuje, Pražský spolek na ochranu zvířat prodává polystyrénové boudičky, které se dají vystlat senem. Kastrace – tak tohle bude oříšek, dají se kočky vůbec chytit? Asi se budu muset nejdřív s nima nějak skamarádit.

  Černobílé kočky jsou odrostlá koťata z jarního vrhu. Za nimi jsou původní domečky.

Za dva dny si jedu vyzvednout počítač vybaven velkou plechovkou kitekatu, zakysanou smetanou, granulemi, vyzbrojen lžící a plastovou lahví s vodou. Beru s sebou i dva  polystyrénové domečky. Mám štěstí, potkávám jednoho z pravidelných krmičů.
 

 Důchodkyně paní Č. vypráví, že kočky zde byly vypuštěny nezodpovědnými majiteli, kteří se jich chtěli zbavit. Nejdříve přežívali u popelnic. Asi 6 místních hodných lidí jim pravidelně nosí jídlo. Sehnali jim 4 dřevěné boudičky. Dvě z nich umístěné v jiné časti dvora pak kdosi zlikvidoval. Na jaře 2011 jedna z koček porodila a vychovala 5 koťat v díře betonové skruže u horkovodu, který ústí na dvoře ze země.

Někdo si teplého pelíšku všiml a díru v létě preventivně zazdil. Jiný koumák ve snaze nalézt „konečné řešení“ problému vyvěsil na chodbě u výtahu přilehlého paneláku vzkaz: „Zákaz krmení koček!“ Paní Č. odhodlaně říká, že se nedá odradit a kočky bude spolu se svými kamarádkami bránit. Odhaduje, že nynější počet koček v komunitě je asi 6 nebo 7. Staly se i velmi smutné věci. Jedno kotě bylo úmyslně přejeto autem a opilý návštěvník nedaleké herny jednu kočku zabil. Pak ještě mluvíme o potřebě kastrace. 

Jeden tepelně izolovaný polystyrénový domeček vystlaný senem poskytne teplo a sucho dvěma kočkám...... 

Stávající počet koček v komunitě, počet domečků, prostor na kterém kočky žijí a počet pravidelných krmičů je dnes v rovnováze a umožňuje kočkám přežití. Ovšem pozor, pokud by se na jaře 2012 narodila v komunitě nová koťata a došlo ke znásobení členů kočičí komunity, situace by se stala neudržitelnou a zcela určitě by došlo ke strádání všech koček hladem. Nemluvě o tom, že prostor ve dvoře, který funguje jako rušné parkoviště je zcela nevhodný pro koťata, která by se učila chodit mezi projíždějícími auty.

Pomůžeš mi?

Za další týden jedu na návštěvu sezemického depozita a vyprávím PavleH. o situaci na Karlovině. Pavla má plno, ale domlouváme se, že by u sebe nechala kočky po kastraci několik dní zotavit v průběhu  ledna. To už snad bude v sezemickém depozitu již trochu volněji. Kočky by se poté vypustily do původní lokality. Pavlu jsem požádal o povolení sbírky v rámci Kočičí naděje na kastraci a základní veterinární vyšetření koček na Karlovině. Pokud chcete přispět, prosím, učiňte tak na transparentní účet OS Kočičí naděje a uveďte variabilní symbol 2626. Právě teď je neopakovatelná šance situaci vyřešit za náklady v rozumné výši. Za příspěvky velmi děkujeme a na vyžádání rádi vystavíme doklad k daňovým účelům.

Tomáš Skalický

E-mail: TSkalicky@email.cz

Mobil: 773 645 263

www.kocicinadeje.cz